Nadpis

 1. den – 20.07.2010

V 10:00 odcházím z domova na Zářečí, předávám bochník chleba, loučíme se s Mrázů maminkou, a odcházíme na stopa směrem na Klatovy. Netrvá dlouho a jedeme. V Klatovech po nekrátkém čekání jedeme do Čachrova, kde skoro nejezdí auta, tak jdeme barbarsky na „poslední oběd“. Příjemný číšník nás překvapil velkou porcí a tak mi nezbývá nic jiného, než si zabalit hranolky sebou. Po dlouhém čekání na auta nám jedno přeci jen zastavilo a odvezlo nás kousek před hranice. Odtud jsme jeli rovnou do Degensburgu s příjemnou slečnou. Procházíme městem a jdeme na stopa směrem na Mnichov. Hodný pán nás vysadil na dálnici 40 km před Mnichovem ve 20:00. Našli jsme si zde klidné místo na spaní, kdy nás ze všech stran obklopovala dálnice a nad hlavou nám přistávala letadla (letiště Mnichov). Stavíme stan a vaříme polívku. Dobrou noc, chyba všude samej komár – jsou to svině – dobrou noc.

2. den – 21.07.2010

Ráno vstáváme a vaříme kaši. Za nedlouho balíme a jedeme směrem na Mnichov. Daleko jsme však nedojeli, ale to vůbec nevadí, protože už nás zase veze nějaký Ital a vyhodil nás na nádraží v Mnichově. Vydáváme se na dálnici směrem na Lansberg, jeden němec co nás vezl, chtěl udělat dobrý skutek a tak nám koupil na benzince bagety a pití. Při dalším stopování zastavuje rodinka se dvěma dětmi a autem plným zavazadel. Tvrdí že se tam vejdeme, no a vešli. Přejíždíme hranice a jedeme po několika přesedáních do města Rorschach, které je sice mimo naší cestu, ale je u jezera Bodense, kde jsme se vykoupali a pěkně umyli. Jedeme podél břehu jezera ke Kreuzlingenu a odtud na Zurich. Zurich nás zrovna nenadchnul, jelikož kde se dalo stopovat, byla kurva. Začíná se stmívat, a my se obáváme, že dnešní noc nebude tak klidná jako včera. Po dlouhém stopování na chodníku mezi kurvou, přechodem a kurvou odjíždíme do Badenu se slušným chlápkem v dodávce. Když zjistil, kam jedeme tak nám chtěl koupit jídlo ve fastfoodu za pár euro ale to jsme nechtěli, tak jsme se rozloučili. Ale co to? znovu se vrátil a dal nám 20 Švýcarských franků a odjel. Docela nás překvapil, ale to už byla noc a my jsme byly stále uprostřed města a neměli jsme kde spát. Asi po hodině toulání se městem zalézáme do křoví za nějakou bytovkou. Spíme jen ve spacáku, bez alumatky a stanu v nazutých pohorách. Najednou bouřka a déšť. Balíme a v minutě odcházíme do nějakého vchodu domu, kam neprší. Střídáme se ve spaní a držení hlídky. Každý spíme asi 1,5 hodiny. Tomu se u nás doma říká noc na hovno. Dobrou noc.

3. den – 22.07.2010

Ráno to není nic příjemného. Vstáváme ve 03:00, balíme a ve vchodě vaříme ovesnou kaši a tolik důležité kafe. Přichází pošťák s novinami a leká se nás. Neví, jak se dostane přes tu divnou věc (plynový vařič) ke schránkám. Když začíná svítat, odcházíme pryč. Jdeme někam, kde se dá stopovat. Po několika přesedání (pokaždé jsme v autě usnuli) se dostáváme do Vavey na benzinku kam nikdo nejezdí. Natankujeme plnou nádrž H2O na WC a obědváme chleba se sýrem. Po dlouhém čekání na auto nás nabral chlápek, co jel až do Lyonu. V autě jako vždy usínáme. Když nás vyhodil v Lyonu, pršelo. Chvíli nám trvalo, než jsme se zorientovali a potom jdeme přes půl Lyonu k dálnici podle buzoly. Cesta byla zajímavá, protože stále pršelo a tížilo nás břemeno dohromady vážící 53 kg. Cestou zjišťujeme, že Francouzi jsou národ darebný a chápeme o čem vlastně je film „Taxi, taxi“. Za přiměřeně nekrátkou dobu nás vzal jeden Francouz za Viene. Odcházíme směrem od dálnice na soukromý pozemek, tam stavíme stan, vaříme těstoviny s vepřovkou a potom jdeme chrnět.

4. den – 23.07.2010

Vstáváme dříve než by se nám chtělo, rychle balíme a odcházíme pryč ze soukromého pozemku. Vedle slunečnicového pole přebalujeme batohy z vaku plného bordelu na kulturně upravená zavazadla, s uspořádanými věcmi. Vaříme kašičku a čaj. Čistíme si zuby a odcházíme k dálnici stopovat. Je sice hezké počasí, ale nikdo nás nechce vzít. Po dlouhém čekání jedeme do Valence a pořád dál. Potom s jedním Francouzem jedeme do Narbone, a protože to byl hodný pán, tak nás odvezl asi 10 km od města na pláž. Když jsme viděli moře, spáchali jsme hygienu a zakopali se do písku. Ještě jsme nasbírali několik mušlí, některé i živé. Když zapadlo sluníčko odcházíme do nedalekého lesíku a tam stavíme stan a vaříme těstoviny se zeleninou. To však není vše, vaříme také kafe a hlavně ty živé mušle. Docela byly dobrý a to jsme je ani nekořenili. Ještě si chvilku povídáme a pak jdeme spát.

5. den – 24.07.2010

Vstáváme ještě za tmy. Rychle balíme a přesouváme se zase na pláž. Při východu slunce nad mořskou hladinou s přítomností pouze několika racků vaříme snídani (musli s mlékem a kafe). Na pláži si ještě čistíme zuby, Potom jdeme podél moře do centra. Cestou sbíráme živé mušle (asi ¼ kila = cca. 6 euro) k obědu. Procházíme krámky, píšeme domů pohledy a pak jdeme stopovat dál. Když se dostaneme k dálnici, nabijeme foťák a vaříme ty mušle s česnekem, žampiony, sýrem a nějakým kořením. Bolo to fakt dobrý jídlo. Po obědě odcházíme stopovat směrem na Barcelonu. Ujeli jsme jen několik desítek kilometrů a dostáváme se na další pláž, kde se myjeme, a pereme oblečení. Večer si najdeme místo v nějakém křoví, uvaříme večeři a jdeme spát.

6. den – 25.07.2010

Ráno jsme vůbec nevstali. Asi až v 09:30 jsme se konečně vykopali ze spacáků, uvařili snídani a kafe a šli směrem k dálnici. Chvilku jsme si mysleli, že jsme někde v džungli, protože to tak fakt vypadalo. Po docela dlouhé cestě se dostáváme k silnici, a zanedlouho odjíždíme do Argeles, kde asi hodinu hledáme správnou cestu. Tu jsme sice našli, ale naším směrem nikdo nejezdil. Jenom jeden chlápek nás popovezl asi 4 kilometry a to nám moc nepomohlo. Bylo to však hned u vinice, tak jsme asi půl vinice zkonzumovali. Jedna hodná paní nás asi po dvou hodinách odvezla o další tři vesnice dál, to i přes to, že jela někam úplně jinam. Z vesničky, kde nás každý zdraví jdeme pěšky dál. Potom nás odvezl mafián s očipovanou holčičkou až k dálnici a to jel taky někam úplně jinam. Za chvilku nám zastavují dva staříci středního věku, převezli nás přes hranice a šli si koupit dva kartony cigaret. Po chvíli nás vysadili. Za chvilku nás nabrali tři turci jedoucí do Girony. Jeden pořád kouřil hašiš a byl to takovej kolík. Najednou nějak divně mluví, diskutují, přejíždí Gironu, a že prý už jedou také do Barcelony, tak alespoň tam budeme dřív. Někde uprostřed města zalézáme v parku do křoví. Vaříme u zahrádek, kde po plotě běhají krysy, ty já nemám rád. Po večeři jdeme do jiného křoví, kde nejsou krysy, a jdeme spát. Svítí na nás pouliční lampy a tak si dáváme Margotku. Pak si schválně lezeme vzájemně na nervy, to bylo vskutku legrační. Potom jdeme už fakt spát. Dobrou noc.

7. den – 26.07.2010

Probouzíme se brzy ráno a jdeme vařit snídani ke krysám. Potom odcházíme hledat dálnici, což nám trvá asi 1,5 hodiny. Máme jen 1,5 litru vody a tak by bylo moudré jí brzy doplnit. V tom horku má člověk žízeň jako prase. Stopujeme, ale nic nám nestaví. Asi po dvou hodinách nám zastavuje dědula, ale veze nás jen na jiný vjezd na dálnici, prý je to tam na autostop lepší. Po jednom kilometru nás vysadí. Tam bez vody stopujeme zbytek dne. K večeru to vzdáváme a jdeme k nějakému dědovi pro vodu. Kousek od dálnice v křoví celí špinaví od prachu, rozbalíme stan a myjeme se vlhčenýma ubrouskama. Potom vaříme bramborový knedlíky s cibulkou a jdeme spát s tabulkou čokolády.

8. den – 27.07.2010

Ráno vaříme snídani, balíme a po chvilce stopování odjíždíme do Teragony, kde obědváme chleba se salámem. Potom dlouho stopujeme, po několika hodinách odjíždíme do Cambrils. Skáčeme rovnou do moře. Konečně se člověk trochu umyje. Kupujeme nanuky, ještě se osprchujeme v normální (neslané) vodě, vypereme a jdeme vařit večeři. Popijíme víno, vaříme rejži s tuňákem, kafe a čaj. Spát jdeme o kousek dál ke šlapadlům.

9. den – 28.07.2010

Vstáváme časně ráno. Na pláži vaříme rýžovou kaši a čaj ke snídani. Jedeme do krásného malého městečka u moře L´Anpolla, kde zase stopujeme. Moc se nám nedaří a tak po obědě, bez dlouhého přemýšlení měníme plán cesty. Pojedeme (asi) do Pyrenejí. Ve městě píšeme ještě pohledy a pijeme pivo „Voll-Damm“ –(7,2% Alc.) je pěkně hnusný. Čekáme na vlak jedoucí do Tartosy a hrajeme UNO. Vlakem skutečně odjíždíme. Ve městě hledáme středně dlouhou chvíli cestu kudy dál, ale když jí najdeme, stopování se nám stále nedaří. Tak odcházíme do nedalekého městečka Raval, kde rozložíme své ležení v poli a jdeme se umýt do řeky plné velkých ryb. Večer vaříme večeři a jdeme spát s tabulkou čokolády.

10. den – 29.07.2010

Vylejzáme ze spacáků a vaříme snídani. Potom odcházíme na stopa a doufáme že to bude už lepší. Zastavil nám kamion GB a vzal nás až do Zargozy. Tam jsme si za chvilku stopli další, další a další auta a postupně dojeli až do Escarilly. Jó tady už je chladněji! Odcházíme do malého městečka El Puega a tam u jezírka stavíme stan, vaříme večeři a pečeme cosi jako chleba. Potom jdeme spát. Teplota je nižší a tak zapínáme konečně spacáky.

11. den – 30.07.2010

Ráno, to se spí. Ale když se už vzbudíme, tak vaříme snídani, děláme skořicové placky do hor místo chleba. Když je vše hotové, jdeme do Escarylly pro mapu místních hor a asi v 16:30 stopujeme do Banos de Pantikosa. To jsou hezké, horské lázně, ale my máme nehezky těžké batohy. Jdeme pořád od kopce. Když zaleze sluníčko, dáváme si musli-tyčinku. Potom ještě chvíli stoupáme do kopce (asi do 1900 m. n. m.) a pak stavíme stan, uvaříme večeři a jdeme spát.

12. den – 01.08.2010

Vstáváme brzy ráno, ale jelikož je pěkná zima, tak ještě zalejzáme do spacáku. To kvůli dobré náladě pro celý den. Není divu, nacházíme se asi v 1800 m. n. m. a musíme vylézt na 3298m. n. m. to je asi 1500 metrů převýšení. Potom rychle balíme, odlehčujeme krosnu a vaříme snídani. Hurá do kopce, na který nevede cesta! Po několika minutách neskutečného stoupání dáváme musli-tyčinku, nabíráme vodu a jdeme dál. Po hodince znovu přijde chuť na další musli-tyčinku a po několika dalších metrech stoupání dojde i na námi upečený chleba s paštikou. To se už na nás řítí bouřka. Tak se rychle oblékáme a smutně mokneme. Když se bouřka přehnala, pádíme znovu do kopce, až tam, kde dlabeme placky s medem. Potom je terén ještě horší a asi tak ve 3000 m. n. m. si dáme znovu musli-tyčinku a Vizuňa má už zase díru na kalhotech. Každým krokem čekáme, že se cesta už konečně zlepší, ale ono ne, ba dokonce naopak, cesta je horší a horší. Po náročném výstupu to vzdáváme, protože se dostáváme do místa, kde to už nejde ani dolů ani nahoru. Krosna najednou letí dolů a padají z ní věci. Potom (bez jedný krosny) sestupujeme a sbíráme věci, co se vysypali. Začíná se stmívat a my máme před sebou pořád ještě dost dlouhou cestu náročným terénem. Zjišťujeme, že chybí ešus, vařič, alumatka, a dalších pár věcí. To je nemilé, stále prší, padají kroupy i sníh a fouká silnej vítr jako čuně. Najednou nás obklopil mrak a nebylo vidět víc jak na tři metry. Na suti stavíme stan mezi velkýma šutrama a jako karimatku pod nás používáme všechno, co máme (oblečení, jídlo, boty,…). Potom se převlékáme do méně mokrého oblečení a lezeme do spacáků. Moc toho nenaspíme, protože je nám zima. Prší a fouká vítr jako blázen.

14. den – 02.08.2010

Ráno se probouzíme, a i když se nám do té zimy vůbec nechce, vylejzáme s tím, že se při chůzi alespoň trochu zahřejeme. Balíme a jdeme dolů. Po dlouhé chvíli jsme dole u potoka, míříme si to rovnou do chajdy, kde nic není, ale alespoň tam neprší. Sušíme vše, co máme a počítáme jídlo, které se nemusí vařit. Je toho asi tak na čtyři dny. Zase začíná pršet a tak se uklízíme do chajdičky která má dvě části (3x3 metry a 3x2 metry) zabíráme si tu větší část a v suchu klábosíme ve spacáku a hrajeme UNO. Najednou přišel nějakej Španěl, že jde na tu samou horu co my. No jo, akorát měl sebou lano, cepín,… říkáme mu kde je sníh, a kde se už jde špatně po dvou. Potom jdu spát, protože mi není zrovna nejlépe.

15. den – 03.08.2010

Probouzíme se celí otlačení od betonové podlahy, je nám zima. Potkáváme několik skautů a vaříme si snídani. Ovesné vločky s mlékem jíme z PET-lahve s uříznutým hrdlem. Potom kráčíme zpátky do Baňos de Pantikosa stejnou cestou, jako jsme přišli. Cestou zase potkáváme hromadu krav, svišťů, kamzíků a vyhýbáme se jejich výkalům. No nejdřív rovinka, potom přeskakování říček a potůčků, krpál jako čuně, krásná jezírka. V tom posledním jsme se vykoupali a jelikož vedle byla horská chajdička ve které jsme objevili starý chleba, tak jsme si ho trochu vzali a nechali tam na oplátku rýži kterou jsme neměli jak uvařit, cukr který nám poleze krkem ještě několik dní. No a potom si to pádíme dál. Zanedlouho se už ocitáme v Baňos de Pantikosa a odjíždíme do Escarili. Míříme si to rovnou do Francie, ale auta tu moc nejezdí. Jedeme tedy do Jacy, kde je provoz větší. K večeru jsme před tunelem, který vede pod Pyrenejema. Tam hledáme v křoví místo pro náš stan, jíme a zanedlouho spíme.

16. den – 04.08.2010

Ráno se probouzíme a protože už nemáme chuť na sladké vločky s mlékem, ani na starej chleba s cibulí (to je všechno jídlo co máme) tak radši nesnídáme. Snídani odkládáme na dýl, až si koupíme něco na ten chleba. Je zima jako čuně a nic nás nechce svézt. Potom jdeme do města a kupujeme vína a nějaký salát na chleba. Konečně jíme, stopujeme a za chvilku jedeme dál. Pak to jde jako po másle. Pokaždé čekáme tak 5 minut a jedeme. Potkáváme chlapíka, co jel až do Carcasone a odtud jsme jeli do Narbone. Už bylo pozdě večer a my si kupujeme pizzu a kafe. Po tmě stopujeme na pláž a jedeme s takovýma pakama, co neví kde je ČR a myslí si že jsme ufoni. Ještě jedou s námi do nějakého zábavného parku (asi jako naše pouť, ale 100x větší). Pak už jedem na pláž. Ještě nás pozvali na skleničku a my jim ukázali, kde je ČR, HD, vysvětlili jim, že i u nás je internet. Taky jsme jim pustili české hity – Michal David. Loučíme se a my jdeme spát do budky na pláži. Dobře se nám povídalo, tak jsme vypili dvě vína, zkonzumovali vločky s mlíkem a čokoládu. Potom jdeme chrnět.

17. den – 05.08.2010

Vstáváme, potkáváme rybáře, čistíme si zuby schválně před snídaní, protože zubní pasta vždycky zkazí chuť snídaně, ale tady není už co zkazit, snad jen vylepšit. Konzumujeme vločky s mlíkem z PET –lahve. Jdeme k nějakým krámkům, kde hledáme něco, co chtěla Vizuňa, ale nic jsme nenašli ani po pátém obcházení všech 150 krámků. Pádíme do Narbone, odtud kousek na Montepellier a kamionem až před Valenci. V kamionu jsme zase usnuli, jak jinak. Chceme dojet před Genovu, protože máme ještě těch 20 Švýcarských franků, co jsme dostali cestou do Španělska a těšíme se na jídlo, které si za to koupíme. Jíme už jen vločky s mlékem a suché čínské polívky. To nám už moc nešmakuje. To nám leze přímo krkem, i když o tom radši nemluvíme a vždycky říkáme: „hmmm, dneska je to docela dobrý.“ Do Švýcarska dnes nedojedeme, škoda. „Hold jídlo bude až zítra“ říkáme si a jdeme spát do křoví u silnice do mokré trávy.

18. den – 06.08.2010

Probouzíme se s mokrejma spacákama, balíme, snídáme, to co vždy a zanedlouho jedeme do Genovy. Chlapík, co nás vezl, nás vyhodil na tak debilním místě, že horší už jen těžko najdete. Ale i tam nám auto zastaví a my už jedeme do Lasanne. Tam si konečně kupujeme jídlo (kafe, toasty, bagety,…). Po chvíli zase nasedáme do fajnového auta, s bohatým, tlustým řidičem, jedoucím až do Baselu. Cestou nám kupuje Cocacolu a jedeme dál. za hranicemi nám za chvilku zastavuje další mobilní transportér, pohybující se pomocí motoru, fungující na vysoce hořlavé, tekuté palivo a jedeme s ním na benzinku mezi Karlsruhe a Stuttgartem. Ale tam se nám moc nelíbí. Proto odjíždíme s černochem v bílé dodávce zpět za Karlshue. K večeru ještě po tmě jedeme na benzinku před Heidelbergem, kde si usteleme hned vedle parkoviště.

19. den – 06.08.2010

Ráno zvoní budík v 05:00. Je do sice brzy, ale my máme v plánu najít na parkovišti nějaký český kamion, a s ním se dostat domů. Se spacáků však vylejzáme až po půl hodině, protože venku je zima. Balíme a jdeme se umýt na benzinku, kde také nabereme vodu a koupíme si kafe a slané jídlo. Vyčistíme si zuby, a jdeme hledat kamiony. Ty český už odjeli – smůla. Jdeme tedy stopovat k výjezdu. Nic nám nezastavuje, jen jeden kamioňák z Polska nám vaří horký čaj, když vidí, jak klepeme kosu. Po dlouhém čekání jedeme na jinou benzinku v karavanu, ale ani tam nám nic nezastavuje. V 10:00 jdeme na bagetový oběd. Po obědě nám zastavuje chlapík jedoucí do Nurburgu a asi ve 12:30 jsme na malém parkovišti, kde auta skoro nejezdí a když už jedou, nezastaví. Při čekání dojde řada i na musli-tyčinku, kterou už nesnášíme. Stopujeme a pořád nic. Máme strašnej hlad, ale nic sladkého už nechceme, to radši hlad. Pořád pijeme, aby v tom žaludku alespoň něco bylo. V 14:30 zastavuje karavan, a že nás doveze až do Plzně. To je radosti. To dojedeme domů a bude jídlo, sprcha, postel pivo, jídlo, jídlo, jídlo. Je 15:42 a my přejíždíme hranice a jsme v ČR. Potom už jedeme do Plzně a zkoušíme stopovat do Klatov. Ale jedem jenom do Přeštic. Zanedlouho odjíždíme do Klatov a těšíme se, že si tam dáme něco k jídlu. Ale všechna občerstvení jsou zrovna zavřená a tak jedeme domů, ale přesedáme jako na potvoru v každé vesnici. Hlad je už neúprosný. V 18:58 přijíždíme do Horažďovic, loučíme se a jdeme se domů najíst, umýt, najíst a najíst. Po jídle jdeme do pizzerie, protože doma už jídlo došlo, vyprávět rodičům jaké to bylo. Taky tam dost jíme.